Mezi paneláky
Nevypadalo to tam zle. Bylo tam vcelku klidno, hodně zeleně, pěkné lesoparky s cvrlikajícími ptáky, otravným hmyzem (což ovšem hodnotím vcelku pozitivně, známka přírody!) a i vysoké domy byly pěkně opravené, s hezkými balkony a tu a tam cinkajícími příbory, bylo totiž kolem poledne. Nemusí tu být špatné bydlení, navíc když víme, jak těžké je sehnat ve městě byt a dokázat ho finančně pokrýt. Je to vlastně úžasná věc vlastnit několik pokojů na takovém sídlišti. Přesto nevím, říkala jsem si při té procházce, jestli bych tady dokázala bydlet. Bylo mi totiž přes všechna vyjmenovaná pozitiva v těch vcelku širokých panelákových ulicích tak nějak úzko.
Přemýšlela jsem, čím to je. Při dlouhých procházkách s kočárkem, obzvlášť když dítě spí, to totiž člověka nutí tak nějak meditovat. Bylo tam všechno, co v centru města postrádám: klid, možnost oddechu, zpomalení tempa. Lidé zde sice žijí trošku namačkaně, ale to na naší ulici taky. Takže, co je ve středu města a tady mně to chybí? Náhlý záblesk poznání a odpověď skoro lakonická: není to náhodou právě ten střed? Centrum, prostředek, srdce, které bije. Něco, kam můžu jít a odkud se můžu vracet. Jakýsi jasně daný směr a cíl. To je něco, co sídliště postrádalo a co mé bytosti chybělo natolik, až jsem se v těch panelákových ulicích necítila úplně dobře, byť byl krásný slunný den.
Vzpomněla jsem si na Saint-Exupéryho Citadelu. Tedy, bylo to dost náročné čtení a dost věcí jsem z ní nepochopila, ale jedno mi zůstalo v paměti. Totiž úryvek, v němž vypravěč, či která to byla postava, vysvětloval rozdíl mezi citadelou a pouští. Proč se v citadele cítí člověk bezpečně? Protože ona má svůj střed. Ať je člověk kdekoli, může se podle něj měřit, ví v jaké vzdálenosti je od středu, myslí na něj, i když právě nesměřuje přímo k němu, má bod, podle kterého se může orientovat. V bezbřehé poušti je člověk ztracený, protože neví, kterým směrem se vydat. Není tady totiž žádný směr, není nic, podle čeho by se směry poměřovaly.
Já se snažila ve spleti panelákových ulic najít nějakou restauraci. Bylo totiž kolem poledne a já měla hlad. Jenže jak najdete restauraci, když kolem vidíte jen stromy a domy vyšší než ty stromy a za ně už nedohlédnete? Kdybych byla v cizím menším městě, rozhlédnu se, uvidím kostelní věž a namířím si to k ní. Budu předpokládat, že někde poblíž bude obchod, úřad, možná pošta a taky hospoda. Anebo na ně cestou narazím. Ale kam se vydat mezi paneláky? K domu zelenému, oranžovému nebo žlutému? Jeden jako druhý na mě ze své výšky hleděly a ani jeden nic nenaznačoval, že by mi z jeho vzezření skýtala naděje na nějaký ten žvanec. Jedině zazvonit u dveří, kde cinkaly ty příbory. Ale tak velký hlad jsem zase neměla.
A tak jsem přišla na to, že mi ve spleti inženýrsky narýsovaných ulic chybí střed. A co si budeme namlouvat, taky kostel. Protože v našich městech, ať se to komu líbí nebo ne, tvoří střed v první řadě kostel. Anebo kostely, jak je tomu v Brně.
Abych příběh uzavřela, restauraci jsem nakonec našla. Podle GPS v mobilu. Taky možnost, řekne si někdo. Ale úzkost ze mě úplně nezmizela. No a pak se dítě probudilo a bylo po meditaci. K té totiž procházky s kočárkem, jak víme, přímo svádějí, ovšem pouze za podmínky, že dítě spí.
Lenka Kolaříková
Čtyři miliony proti ebole
Tak jsem v minulých dnech hned z několika médií slyšela zprávu, že česká vláda uvolňuje čtyři miliony korun na boj proti ebole. Do míst zasažených touto smrtelnou nemocí zasílá jednorázové overaly, ochranné rukavice, brýle a návleky. Jistě chvályhodný počin.
Lenka Kolaříková
O jinakosti a co s ní I.
Kamarádce se narodila holčička s Downovým syndromem. A protože kamarádka je divadelní režisérka, dala dohromady představení, na němž se výrazným způsobem podíleli lidé s tímto postižením. Psalo se o tom i na stránkách idnes.cz. Po pár dnech si čtu diskuzi pod článkem a nacházím zde spoustu rozdílných názorů.
Lenka Kolaříková
Hobit: filmařská poušť
Vzpomínám si na loňskou vánoční návštěvu kina, kde jsme s napětím sledovali první část dobrodružství hobita Bilbo Pytlíka. Bavili jsme výborně, příběh nás dokázal strhnout. Dokonce jsem se odhodlala vzít do ruky nedočtenou knihu The Hobbit, kterou jsem si kdysi nadšeně koupila v oddělení cizojazyčné literatury. Tentokrát jsem ji úspěšně dočetla až do konce, nehledě na to, že jsem každému pátému slovu nerozuměla. Originál je originál.
Lenka Kolaříková
17. listopad a Desatero
17. listopadu v roce 2009 se stejně jako dnes konal v Brně lampionový průvod pořádaný studenty. Zakončila jej modlitba v kostele sv. Augustina, při níž mohli příchozí mimo jiné číst tento můj text. Protože mi přijde i dnes aktuální a zajímavý, dávám jej k dispozici také čtenářům tohoto blogu. Jedná se o zamyšlení nad biblickým Desaterem, které v závěru cituji.
Lenka Kolaříková
Víkend plný katastrof
Moji dva mužové prožili o tomto víkendu každý svoji katastrofu ne menší než případný konec světa. Ten starší jenom popocházel po pokoji a nevěřícně a se značnými obavami v hlase opakoval: „Prohibice. Prohibice.“ Ten mladší na tom nebyl o moc lépe. V neděli v poledne, krátce před obědem, jsme v našem miniaturním bytě ztratili jeho oblíbený dudlík.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Byl milý, říkají sousedé o atentátníkovi. Jeho byt s ním prohledalo komando
Sousedé atentátníka, jenž postřelil slovenského premiéra Roberta Fica, se shodují, že Juraj C. byl...
Do Gazy dorazily po americkém provizorním molu první kamiony s pomocí
Do Pásma Gazy se ráno dostaly první dodávky humanitární pomocí přes provizorní molo, které tam ve...
Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili
Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...
Opilý muž si ohříval jídlo a usnul. Policisté se do bytu dostali beranidlem
Dramatickou službu měli dva ostravští policisté. Beranidlem se museli dostat do bytu v obvodu...
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1955x
Moje osobní stránky najdete na webu: www.kollenka.cz
Publikuji také na www.sklenenykostel.cz