Zaklínadlo dvou dětí

Znám statistiky. Dobře vím, že od jisté doby se v naší zemi a v našich rodinách staly dvě děti standardem, jemuž se přizpůsobuje drtivá většina manželských párů. Když jsem ale v posledních týdnech nejméně pětkrát slyšela z úst matek to samé zaklínadlo, začalo mě podivně mrazit.

Pán Bůh nám požehnal. Čekáme potomka a tak sháním výbavičku, kde se dá. Spoustu věcí lze vyřešit výpujčkou anebo výhodnou koupí z druhé ruky. Přes internetové bazary jsme vybrali kočárek, přes osobní kontakty pak nějaké oblečení a další nezbytnosti. Za těch několik týdnů jsem měla možnost nahlédnout do několika rodin a domácností. Maminky mi nabízely to či ono a drtivá většina z nich svou ochotu doprovodila komentářem: „My už máme dvě děti, tohle už potřebovat nebudeme.“ Případně: „... tohle už rozhodně potřebovat nebudeme.“

Člověk si říká, kde berou tu jistotu? Nebyly to maminky v pokročilém věku, ba naopak, často ženy krátce po třicítce. Abyste mi rozuměli, svou otázkou nenarážím na spolehlivost jednotlivých antikoncepčních přípravků. Ale vrtá mi hlavou, proč mladá žena či mladý manželský pár vlastnící velký dům, disponující slušnými finančními příjmy, oba dva zdraví a v plné síle řeknou prostě, jednoduše a kategoricky dalším dětem NE. Nerozumím tomu a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mě takový postoj děsí. Nemám nic proti rodinám se dvěma dětmi, nemyslím si, že je na počtu dva něco špatného. Někomu to tak prostě vyjde. Ale mrazí mě při střetu s plným, vědomým a definitivním odmítnutím dalšího možného lidského života. Jenže s tím se dneska člověk setká skoro na každém kroku.

Asi by se dalo vypátrat, kde se vzala ona magická hranice dvou dětí. Do toho se ale pouštět nehodlám. Ani do úvah o tom, jak je tento trend nebezpečný pro náš národ, který pomalu ale jistě vymírá. Chtěla bych jen říct všem rodičům, ať se chvíli zamyslí nad tím, proč mají dojem, že mít dvě děti je norma, kterou je třeba dodržet. Kéž by popustili uzdu své fantazii a zkusili si představit, jaké by to bylo, kdyby přišel do rodiny třetí potomek nebo i čtvrtý. Opravdu by to bylo tak šokující, nezvládnutelné, omezující? Nelze si alespoň na chvíli představit, že vícečetná rodina je taky možnost?